Erotické povídky, Erotika

Bylo bodobí sucha, když zem ovládli bandyté. Ovládli až 80% půdy vhodné pro zemědělství. Tato patová situace přinutila vládu jednat. Byly povolány speciálni jednotky armády a policie. Obyvatelé navádění bandyty, začaly stavět barykády v ulicích. Města ovládl boj. Úplně jiná situace nastala na venkově. Bandyté odvedli řadu mužů do měst a policejní komanda zase likvidovala úrodu na polích auty.

Situaci nakonec dorazil a vyhrotil hlad. Zemi ovládl anarchismus! V této situaci rodiče vychovali své děti. I je nečekal život takový, jaký by si zasloužily. Hladomory na vesnicích je často nutily vydávat se do měst a do milostí všemocných velitelů, kteří s cílem získat peníze už dávno zapoměli na ostatní. Do města se vydala i Aneta(14). Neměla to daleko a protože byla odvážná, nenechala se chytit. Došla do čtvrtě, kde vládl mladý bandita Somer. Jak se ti dva spatřili, hned se do sebe zamilovali. Somer hned jak dokončil svou řeč k spolubojovníkům, prodral se davem přímo k ní. Nikomu neušlo, ke komu šel. I slepý houslista Václav pochopil. Zde nebylo co chápat. Jejích láska byla na slunce jasná. To už ale utekl týden a Aneta souložila se Somrem, jako by se znali léta. Jenže válka přeje jen mrtvím a ty dva policejní steč na dlouho oddělila. Brzy potom se Aneta dostala do spárů věčně smrdícího policejního komisaře Peracha a tlustého šeryfa Zebra. Oba si její spis dlouho prohlíželi. Spis nebyl tlustý a ani tenký, ale byl plný nesmyslných výmyslů pouličních policistů. Peracha si ve čtení často liboval. Dokonce Zebra, který spisy ze zásady nikdy nečte, s tím otravoval. „Ale to je chyba, kolego”; vyčítal mu „jak živ jsem takovou couru neviděl a prý obcovala se Somerem.”; „Tak se podíváme na toho ptáčka”;; řekl Zebr a odřekl si svačinu. Po chvilce dva strážni vedli Ivu v poutech k výslechu. Zebr seděl u dveří a s nechucením sledoval Petrachu. Ten seděl za stolem a s jiskrou v oku sledoval blížící se Anetino tělo. Tu přivedli dost vyčerpanou. V Pertachovi porostlo vzrušení a Zebr ztratil hlad. V jednu chvíli se na ni oba dívali stejně(je schopna jmenovaných zločinů?) „Tak tedy”;,začal Peracha„vy říkáte, že jste nevinná.”„Já jsem nevinná”; bránila se. „Lžete, oba víme že obcovat se zločincem je spolupachatelství na jeho zločinech”„Nic zlého neudělal”„Nic zlého neudělal? My to vidíme jinak. Tolik vražd policistů si nikdo nedovolil”; praštil složkou o stůl tak, že i podřimujícího strážnika vzbudil.„A co chcete po mě?” „Kde se schovává?” „Nevím”. „Nevíte, šerif Zebra vám osvěží pamět, až vás zalehne. Nebo ne!”;zvýšený hlas mu poteměl. „Ále jo”; odpověděl Zebr, aby měl pokoj. Anetu popadl děs. Tenhle tlustý nešikovný Šeněcký šeriv a ona? Kdyby Peracha na ni nezařval: „Ty kurvo!”;asi by se hned zhroutila. Výslechy pokračovali. Peracha Anetě nedaroval ani spánek. Nakonec přišel jeho oblíbené umění výslechů Za každou cenu. Spočívalo v tom, že Anet nechal přivázat k židli. Pak k ní přistoupil a zavázal ji oči. Na druhý den ji i nohy svázali a tak ji celý týden vyslíchali a týrali. Jídlo dostávala jednou za dva dny a za celou dobu ji nedovolili se umýt. Toho byl schopen jen Peracha, nejobávanější Šeněcký policejní komisař. Každý mu sliboval smrt, ale každého dostal dřív. Přišla neděle. Peracha vstoupil do místnosti a na židli seděla Aneta. Svázaná a s očima zavázanýma. Na sobě měla halenku a sukni, jediné oblečení co měla. Peracha se na ni chvilku díval a dívka začala být nejistá. Takhle se k ní nikdy nechoval. Přisunul si k ní židli a promluvil jemně: „Maličká mě se bát nemusíš, já jen chci informace a ...”. Hlas ho zradil. Chtěl ji říc, co by se stalo, kdyby nezazpívala, ale vzrušení mu nedovolilo mluvit. Jenom zasípal a polkl na sucho. „Tak co?”;vyhrkl na ni a pro výstrahu uchopil její pravé stehno. Jeho dotyk v ní vyvolal strach. „Ne, tohle ne!” Ruka směřovala výš. „Né, nechte mě!” Už se nachází pod sukni „Přestaňtě, dost” a zamútočila na kalhotky „Neeeee!!!!!” její tělo uhýba jeho prstům, nebo se o to snaží. Ruce strážnika ji tlačí spátky na židli. Peracha se dostává k cíli. Bez okolků prstí dívčinu lasturku: „tady to máš, ty couro a hezky si to užij!” „Néééééééééééééééééé!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!” Nemohla nic dělat. Peracha si v ní dělal co chtěl a když ho to vzrušilo nad míru, rozepl kalhoty a začal se soukat mezi její nohy. Svázané nohy mu ostatně neklady odpor aby ukojil chtíč. I strážník, co vše pozoroval zblízka, se neudržel, rozepl si poklopec a přiložil Anetě hlaveň pistole k spánku: „A pořádně mi ho vykuř a jestli kousneš, jsi mrtvá” a čůrákem ji praštil do rtů. Aneta jen otevřela pusu a on v ní začal jezdit, jako by byl v pochvě. Peracha uchopil její halenku a jedním pohybem ji rozerval. Toužil po jejích kůzlatkách a teď je měl k dispozici. Drtil je prsty jako by si je bral. Strážníkovi jedno nechal a oba necitlivě drtily její cecíky. Samo tělo Anetu zradilo. Začalo se chvět v orgasmu. Anet by si nikdy nepřipustila, že ji takové milování může přivést k orgasmu. Jenže to právě byla Perachova finta. Nemyté dívčino tělo je zvlášť citlivé na dotyk a přidáteli k tomu týden půstu v sexu, máte tu sexybombu. Peracha prostě věděl, jak ji přinutí mluvit. To ale zrovna se do ní udělal. Anetin pláč utichl. Peracha z ní slezl a díval se jí do rozkroku. Celý potok semene z ní vytékal. I strážník se udělal. Málem ji udusil, kolik toho měl. Odvázali ji a strážník ji odvedl spátky do cely. Peracha řekl Zebrovi: „zítra nám zazpívá”. Zebra večer navštívil Anetu v cele. Seděla u zdi a plakala. Zebra věděl proč. Somer byl zabit a aby toho nebylo málo, vypukla občanská válka. Nepokoje nikomu nikdy nestačí, pomyslel si Zebra. Stál asi tak pět kroků od ní a nevědel, co ji říc. Nikdy nic říkat ženám nemusel, protože nikdy neměly pochopení proto tohoto tvora. Přitom vedle Perachy vypadá jako Bůh vedle Satana. Ale teď mu to je jedno. Stojí nad ní a hlavou se mu honí myšlenky. Jedna mu radí, aby ji znásilnil. Stejně ji zítra kat popraví. Je válka a ve vězeních musí být místo pro větší ryby. Jiná mu zas radila, aby s ní utekl k moři. Využije zmatku a nalodí se s ní na loď. Vyplujou a za dva týdny jsou v Jarbursku. Za důležité informace jim určitě zajistí aspoň azyl a delší pobyt. Oba se stanou občany Jarburska a jestli Anet projeví dík, tak si ho vezme za muže a oba začnou společně nový život. Tak co, která vyhraje? Prsty si poklepával na tučné čelo. Dlouho přemýšlel a dlouho žádná jeho myšlenka nezvítězila. Nanonec se rozhodl. Sklonil se k ní a vzal ji za rameno. Podívala se mu do obličeje a vzpoměla si na Perachovo varování(„Nevíte, šerif Zebra vám osvěží pamět, až vás zalehne!”). Ta vzpomínka ji zamrazila v zádech. Zebra ji postavil na nohy. Všiml si, že pozoruje každý jeho pohyb a že rukama si zakrývá své vnady. Zebrovi pomalu docházelo,co se Anetě honí hlavou. Perach dokázal zničit lidi při výslechu, ale až na Anetě vydí důkaz jeho umění. Chvilku váhal a pak promluvil: „Musíš pryč, na nic se neptej.” Odvedl ji do kasáren. Cestou si oba vyslechli několik "vtipných" poznámek strážníků, ale na ně to mělo pramálo vliv. Zebra otevřel dveře svého pokoje. Na to, že byl šeryf si žil špatně. „Toho si nevšímej”, řekl nad hromadou soudních spisů, které patřila bezmála půlka podlahy. Na postela ležely čistá uniforma. „Nejsou to sice šaty, ale je to jediné, co tě dostane ven”, poznamenal Zebra; „Tak se svlíkni”. Anet chvilku trvalo, než se vzpamatovala a ještě delší dobu, než našla sílu říc: „Nemůžete se otočit”. Zebra se tedy otočil. Poslouchal šustění látky a polestné vzdychání Anet. To si látku roztržených šatů přetahovala přes bolavé místa. Zrovna se pokoušela vysoukat z halenky, když ji něčí ruka pomohla a druhá ji zachytila, když leknutím ztratila rovnováhu. To Zebra ji pomohl. Okamžitým gestem si zakryla ňadra. Zebra ji ale podal košily a zase se otočil. Anet si rozepla knoflíčky a začala se do ní soukat. Jenže síla bolavých paží ji zradila a tak nakonec musela požádat o pomoc Zebru. Při oblíkání košile ovšem nemohla zakrývat ňadra a tak ji nezbylo, než spoléhat na Zebrovu galantnost. „Děkuju”; poděkovala, když byla převlečená. Zebra ji schoval vlasy pod čepici, aby nikdo nepoznal, že jde o divadlo. Řekl jí, aby šla za ním a nic nedělala a nic neříkala. Cestou se jich naneštěstí nikdo na nic neptal. Dokonce jim přišel vhod zmatek na stanici. Za chvíli byli venku ve městě. Vlastně to bylo bojiště. V každé boční ulici hořící barykády, na zdech těla popravených vůdců povstalců, které tam přibyli vládní vojáci a neustálá střelba. Město opravdu připomínalo bojiště. Zebra vedl Anetu spletí uličkama a barykádama. Ikdyž byly všude hlídky, nikoho ani nenapadlo prověřit šerifa Zebru a přitom stále šli na kraji města. Přišli do přístavu. V přístavě to nebylo o mnoho lepší, ale měli štěstí. Kotvila zde poslední soukromá loď, nákladní loď Tebered plná želežné rudy a uprchlíků. Zebra vycítl jedinou a poslední možnost. Tebered opravdu směřoval do neutrálního Jarburska a jak Zebra vytušil, dlouho neutrální nebude. Kapitána dobře znal, byl to jeho starší bratr Domna. Vlastně to nebyla náhoda, oba se předem domluvili. Domna je tedy dostal na loď nákladnímy vraty. Oba se musely vplížit, neboť vrata byla metr otevřená. Domna je potom přivedl do své kajuty. Cestou se na nic Zebry neptal, nebyl zvědavý a stejně mu to čas nedovolil. Muselo se vyplout, nebo by obsadila jeho loď vládní vojska a on by přišel o loď, o náklad, o posádku, o černé pasažéry a o život. Neměl prostě na vybranou. Lodivod vyvedl loď z přístavu a hned se vrátil na břeh. Nemohl opustit svoji početnou rodinu, která byla hlídaná perachovými lidmi. Loď se tedy dostala na volné moře a přístav dobil vládní vojska. Peracha se dozvěděl o Zebrově dezerci a vyhlásil po něm pátrání, neboť ho obvinil z únosu Anety. Tou dobou už byl Tebered daleko od vzdušného prostoru Šeněcka a mimo dosah jeho vojenských letadel. Aneta usnula v kapitánově kajutě a Zebru napadla mořská nemoc. Na lodi panoval klid. Jen motory hučely. Deset dnů uteklo jako voda. Za tu dobu se Aneta sblížila se Zebrou. Domna nikdy nepřišel do své kajuty, jako by tušil, že by to nebylo vhodné. Jedenácté ráno se oba probudili poprvé v jedné posteli. Večer si totiž vyznali lásku a touhu. V tom něco pohlo lodí. Zebra nahý vyletěl z postele k oknu. To co vyděl, bylo podobné, jako když vydíte sochu svobody na vlastní oči. Asi sto metrů od lodi se vynořila obrovská ponorka MW610. Vztyčila vlajku Jarburska. To znamenalo, že Tebered vplul do výsostných vod Jarburských a že je 20 hodin plavby vzdálen od pevniny. Vedle Zebry se postavila Aneta. I ta poprvé na vlastní oči viděla ponorku. Obrátila oči k Zebrovi a ten řekl: „Jsme svobodní” a měl pravdu. Během několika hodin se stalo, že k lodi připlula menší ponorka a ta větší odplula. Zebra vysvětlil Anetě, že jsou kousek od pevniny. Za chvíly se sama vynořila. Byl to jarburský kontinet. Slunce začalo hřát a Zebra objal Anetu. Milovali se, dokud je nevyrušil vízoví úředníci. Kolem čtvrté ráno doplul Tebered k molu č. 85, ale až šest mohly vstoupit první pasažéři na břeh. Zebra s Anetou se dostali až po poledni na břeh. Domna se snima rozloučil a přerušil jej hlas z amplionu, že Jarbursko vyhlásilo válku Šeněcku. Tak tedy potom všem Zebra přivedl Anetu do mého domu. On sám měl informace, které pomohly nám vyhrát válku a definitivně rozdrtit Šeněcko. Aneta později vydala knížku o svém osudu a jejím vztahu k Zebrovi a tato kniha se stala best sellerem v té době. Zebra se oženil s Anetou a mají spolu šest dětí. Peracha se konce války nedočkal. Zemřel sám při bombardování vězení, při kterém byli osvobozeni jeho vězni. Válka skončila a poražený Šeněcký prezident rehabilitoval obviněné, ale Zebra s Anetou se domů nikdy nevrátili. Neměli kam.